Something About Positive Thinking

srpna 04, 2017

Výsledek obrázku pro love tumblr

Trpěla jsem od svých 13 let depresemi. Trvalo to 3 roky, než jsem pochopila, kdo mě z nich vyléčí. Nebyly to prášky, nebyli to přátelé, nebyla to rodina, nebyla to škola, nebyli to doktoři, nebyla to nemocnice, nebyla to příroda.. Byla jsem to já sama a má mysl. Během těch tří let jsem se totiž cítila obětí jiných ale neuvědomovala jsem si, že tou obětí jsem díky sobě. Já sama, jsem si svou mysl očerňovala svými temnými myšlenkami každý den. Bylo velice těžké porazit své ego a připustit si, že to vše si dělám sama. Že mi nikdo neubližuje a že mi nikdo neničí život. Bylo to celé jen o mém úhlu pohledu. Stokrát opakovaná lež, se stávala pravdou a já na tom byla čím dál hůř. Stále mi ale nedocházelo, že když myslím ve špatném světle, tak ve špatném světle budu i doopravdy. Všechny mé obavy, úzkosti a strachy z jiných lidí se stávaly pravdou, protože jsem jim oddaně věřila. Nemilovala jsem samu sebe a každý den jsem se urážela před zrcadlem. Ale to vše se dělo aniž bych si uvědomovala, jakou sílu má vnitřní vztek a nenávist. Potom jsem jednoho dne navštívila jednu terapeutku, po všech těch dramatech kterým jsem dala vzniknout. Svěřila jsem se jí a ona se mnou provedla regresivní terapii. Vrátila jsem se zpět do svého dětství ale i nedávné minulosti a pochopila vše emocionálně. Ne mozkem ale srdcem.

Došlo mi, jak jsem celou tu dobu byla slepá. Jak jsem stále hledala záchranu jinde, ale ta záchrana byla ve mě. Bylo velice těžké si připustit, že za svůj osud jsem si mohla sama díky své mysli. Někdy si my lidé neuvědomujeme, jak jsou naše myšlenky silné. Jak jsou mocné a jak dokážou přivolat vše dobré ale i zlé. Říká se tomu zákon přitažlivosti. Když začneme slepě věřit tomu, že se něco nepovede, opravdu se to nepovede. Protože tomu obětujeme všechny své duševní síly a vesmír pochopí, že to tak asi chceme. Přitom se toho jen bojíme ale neuvědomujeme si, že tím strachem to podporujeme. V ten týden v mém životě nastal zlom. Došlo mi, jak je důležitá sebeláska, odpuštění jiným a hlavně pozitivní myšlení. Každé ráno když vstanu, přehlížím své nedokonalosti a snažím se soustředit na sebe jako na celek. Každý den si v hlavě řeknu, že se mám ráda a usměji se na sebe. Stačí to jen v mysli. Sice to pro některé z vás bude znít jako bláznovství ale vážně to pomáhá se sebeláskou. Spousta nemocí našeho těla je totiž důsledkem naší sebenenávisti. Je třeba věřit tomu, že ideál krásy neexistuje. Protože každý jsme krásný svou vlastní cestou. Proto začněte už jen tím, že si řeknete co se vám na sobě líbí. Upřímně. Vzdejte se veškerého studu a zahanbení z toho, že by jste zněli jako nafoukaní lidé. Tak to vůbec není. Je rozdíl mezi láskou a egem. Ego totiž láska v žádném případě není. Je to součást slabých lidí, kteří za ego schovávají svou sebenenávist.

Dalším důležitým bodem je naučit se odpouštět. Pro mnoho z nás a i pro mě, to vždy bylo velice těžké. Říkala jsem si, že nevidím důvod, proč takovým lidem odpouštět. Jde o to, že neodpouštíme jiným kvůli nim, ale hlavně kvůli sobě. Člověk který nikdy neodpustil jiným, nikdy nepoznal tu lehkost, kterou během toho člověk ucítí. Je to pocit, jakoby z vás spadlo jedno těžké závaží. Jakoby vás opustilo a vaše duše byla lehčí. Musíme si uvědomit, že všichni jsme jen lidé a všichni děláme chyby. Spousta lidí je emocionálně slepých vůči jiným, protože je slepými učinily jejich zážitky ze života nebo dětství. Zkuste se předtím než jim odpustíte vžít do jejich života. Když vás někdy někdo naštval, napadlo vás si uvědomit, kolik bolesti ten člověk třeba za den zažil. Došlo vám někdy, že tu negaci na něj někdo hodil stejně, jako to hodil on na vás. Je zbytečné vynit za to někoho. Protože tak už to na světě chodí. Protože jsme všichni ještě nezkušené duše, co jsou na své cestě k dokonalosti. Takže pokud někdy nebudete moci pochopit to zlo ukryté v tom druhém, zkuste si vzpomenout, že jsou mezi námi i duše, které jsou na cestě k dokonalosti kratší dobu než my. Teprve se učí jak se chovat k lidem. Já sama věřím, že cesta k dokonalosti není jen cesta v tomto životě. Je to cesta která duše provádí třeba přes 100, nebo 1000 životů.

Proto nemějte na jiné moc velké nároky, protože všichni jsme jen duše, které se učí. A věřte, že jejich chování se jim v dalším životě oplatí. Ale ne kvůli tomu, aby jim bylo zle ale aby se poučili a pochopili kde udělaly chybu. Vesmír moc dobře ví, co dělá. A poslední důležitá věc, je pozitivní myšlení. Ať totiž myslíte negativně nebo pozitivně, vesmír vás v tom vždy slepě podpoří. Protože se domnívá, že vy sami víte, co je pro vás nejlepší. Proto přestaňme vysílat negativní myšlenky a snažme se pokaždé zastavit, když nám nějaká proletí hlavou. Zkusme si uvědomit, že nikdy nic není bílé ani černé. A že realita je vždy taková, jak se na ní díváme. A pokud se budeme dívat na vše s láskou a pochopením, začne nás tak vnímat i naše okolí. Zkuste si to aspoň na týden a ucítíte změny. Jen je potřeba si ty věci odříkávat bez emocí. Je potřeba tomu věřit a mít opravdu mysl naladěnou na pozitivní vibrace. A věřte, že počase uvidíte výsledky. Vesmír vám velice rád pomůže.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. O síle pozitivního myšlení jsem se dozvěděla někdy před pár měsíci v době okolo maturity. Od té doby se ho snažím provozovat, ovšem pravdou je, že je to běh na dlouhou trať. Jsem ráda, že ho neběžím sama! ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Článek je mi docela k smíchu jakožto někomu, kdo má opravdu depresi. Ne, to co popisuješ opravdu není deprese. Pokud ses dokázala vyléčit jen pozitivním myšlením, neměla jsi depresi, jen blbou náladu/období/možná mírnou depresi. Skutečná deprese je nerovnováha chemikálií v mozku a to fakt pozitivním myšlením neovlivníš, huso. Články jako tenhle akorát dělají zatraceně otravný život pro lidi, co fakt depresi mají, protože díky tobě potom pořád slyšíme to "ale prosímtě, prostě mysli pozitivně, tak zlý to určitě není" a podobně... Tch.

    OdpovědětVymazat

Subscribe